O nás
Kristin Hrádek, lovecký zámeček s bohatou historií psanou od roku 1735. Těsně u německých hranic, nedaleko Děčína a Tiských skal. Hotel téměř na konci světa, dále vedou už jen turistické stezky. Místo, kde budete mít signál, ale jen pokud budete chtít.ideální podmínky pro letní i zimní pobyt
Další informace
Kristin Hrádek (německy Christianenburg) je malé lovecké sídlo z 18. století, nacházející se na hranici Čech a Saska nedaleko Děčína a Děčínského Sněžníku. Nechal jej postavit v letech 1734-1735 hrabě Jan Josef Thun-Hohenstein (1711-1788) v místě, které se nazývalo Hühnerhügel. Jméno dostal Kristin Hrádek po první manželce hraběte Jana Josefa, Marii Kristýně, rozené hraběnce z Hohenzollernu. Hrabě Jan Josef Thun soustředil ve svých rukou celý rozsáhlý majetek, nabytý rodem Thunů v Čechách v 17. století, a stal se jediným držitelem thunovských dominií Klášterec nad Ohří, Děčín a Choltice. Jeho osoba je tradičně spojována s hojně pěstovanou zálibou v lovu, pro kterou měl zvláště na děčínském panství ideální podmínky. Ve 30. letech 18. století nechal zřídit v Podmoklech lovecký dvůr, jehož součástí byla zbrojnice -Jagdzeughaus – tedy sklad loveckých potřeb a psinec. Tento areál, který je dnes sídlem děčínského muzea a státního archivu, se stal centrem thunovské lesní správy a později centrálním ředitelstvím pro správu majetku děčínských Thunů. Děčínské panství s centrem na děčínském zámku patřilo mezi nejvýznamnější thunovské majetky. Jeho rozsah činil více než 10.000 hektarů. K hospodářství panství, respektive velkostatku, patřil také pivovar, vinopalna, lomy, vinařství, cihelny a hospodářské dvory. Převážnou část panství však tvořil rozsáhlý lesní komplex, táhnoucí se podél česko-saské hranice od Tisé a Vysokého Sněžníku až k Labskému údolí. Právě uprostřed této oblasti se nachází Kristin Hrádek. Kristin Hrádek měl sloužit jako útočiště a zázemí k lovecké zábavě majitelů děčínského panství. Pravděpodobně již od počátku zde stála rovněž hájovna s malým hospodářstvím a Kristin Hrádek byl také centrem jednoho z thunovských lesních revírů. K roku 1767 je zachycena zpráva, že hrabě Jan Josef Thun zřídil na Kristině Hrádku místo strážce hranic. Jistý Pankrác Müller měl tehdy dohlížet na to, aby byla řádně zachovávána hranice mezi děčínským panstvím a Saskem, chránit hraběcí lesy před zloději a zároveň střežit vlastní objekt Kristina Hrádku. O hranici mezi Saskem a děčínským panstvím se v 17. a 18. století vedly komplikované a dlouhé spory. Celá hranice byla dokonce v této době opatřena plotem, který měl bránit přebíhání zvěře z jedné země do druhé. Historické snímky z roku 1904 Zatímco 18. století bylo dobou největšího lesku zdejšího lovectví, první polovina 19. století této zábavě příliš nepřála. Tehdy byl držitelem Děčína hrabě František Antonín Thun-Hohenstein (1786-1873). V jeho době zažilo děčínské panství období nebývalého rozvoje a prosperity. Hrabě František Antonín vedl správu svého panství k nejmodernějším hospodářským metodám, podporoval školství a přicházející průmysl. Děčínské panství tehdy patřilo k nejmoderněji a k nejlépe spravovaným šlechtickým dominiím v českých zemích. Lesnímu hospodaření byla samozřejmě věnována náležitá péče i v tomto období. Obliba lovu se do zdejších revírů vrátila až ve druhé polovině 19. století. V období, kdy velkostatek držel hrabě (od roku 1911 kníže), František Antonín Thun-Hohehstein (1847-1916), český místodržitel a rakouský ministerský předseda, zajížděli na Děčínsko na lov příslušníci nejvýznamnějších šlechtických rodin monarchie – Schwarzenbergové, Lobkowiczové, Nosticové… Do děčínských revírů přijížděli také příslušníci habsburského domu, např. korunní princ Rudolf. Hostem zde býval také následník trůnu František Ferdinand d’Este, známý svou až chorobnou loveckou náruživostí. Kristin Hrádek sloužil svému původnímu účelu a rodině svých stavitelů až do roku 1945. Jeho posledním majitelem z rodu Thunů byl kníže František Antonín Thun-Hohenstein (1890-1973). Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století byl Kristin Hrádek hojně využíván a knížecí rodině sloužil vlastně jako letní byt. Poslední generace Thunů, která se ještě narodila v Čechách, si dodnes uchovává mnoho vzpomínek na život na Kristině Hrádku. S rokem 1945 však přišel zásadní zvrat. Na samém konci války byl Kristin Hrádek vyrabován procházejícími jednotkami generála Vlasova, vyplundrovány byly také zdejší lesy. Po válce byla na veškerý thunovský majetek uvalena národní správa a knížecí rodina musela po více jak tři sta letech opustit Čechy. Zkonfiskovaný majetek přešel do majetku státu, lesy a objekty lesní režie, včetně Kristina Hrádku, převzaly Státní lesy. Historické snímky z roku 1904 Kristin Hrádek tvořily tehdy tři objekty – lesovna, která sloužila vedoucímu polesí, hájovna pro dva hajné a dům, určený k přechodnému ubytování lesních dělníků. Hájovna se dočkala v roce 1948 kompletní adaptace a plánovaly se zde další renovační práce. Začátkem 50. let se však zpřísnil režim ochrany státní hranice s tehdejší Německou demokratickou republikou, Kristin Hrádek se ocitl ve vojskem střeženém pohraničním pásmu, chátral a nebyl daleko osudu mnoha jiných objektů nacházejících se blízko hranice, které byly v této době zdemolovány. V pohraničním pásmu mohlo být lesní hospodaření provozováno jen v omezené míře a pod dohledem armády, zrušeny byly honitby. Tento přísný režim zde trval až do roku 1966. V 70. letech se zchátralý objekt Kristina Hrádku dočkal částečné renovace, aby mohl být Státními lesy využíván pro společenské účely, další úpravy areálu proběhly počátkem 90. let 20. století. V současné době je majitelem Kristina Hrádku společnost Kristin Hrádek s. r. o., která areál koupila od Lesů České republiky v roce 2009. Nový majitel objekt citlivě kompletně zrekonstruoval v původním historickém vzhledu. Výsledkem je hotelový komplex s ubytovací kapacitou 34 lůžek v různě velkých pokojích a luxusnějších apartmánech.
