Historické dědictví zaniklé osady
V srdci národního parku Šumava, nedaleko Kvildy na Prachaticku, se rozkládá místo s velmi pohnutou historií. Bučina bývala kdysi pulzující obcí, která díky své nadmořské výšce 1162 metrů držela významné prvenství jako nejvýše položené sídlo v celém pohoří. Přestože původní zástavba v průběhu poválečných let zanikla a obec jako taková přestala existovat, lokalita si uchovala silného genia loci a zůstává důležitým bodem na mapě Jihočeského kraje. Návštěvníci zde mohou vnímat specifickou atmosféru šumavské krajiny v bezprostřední blízkosti státní hranice. Dnes slouží toto území především jako vyhledávaný turistický uzel pro pěší i cyklistické výlety směřující do centrálních částí Šumavy.
Drsné podnebí a přírodní prvenství
Kromě své rekordní nadmořské výšky si Bučina dodnes udržuje i další přírodní specifikum, kterým je výjimečné množství srážek. Průměrně zde v průběhu roku spadne přibližně 1600 milimetrů vody, což z této lokality činí statisticky nejdeštivější místo celé Šumavy. Tato klimatická zvláštnost výrazně formuje okolní přírodu a má zásadní vliv na ráz místní horské vegetace. Pro turisty a milovníky přírody, kteří se do této části Šumavy vydávají, je tak typické často proměnlivé a sychravé počasí. To však k vysokohorskému charakteru Bučiny neodmyslitelně patří a jen zdůrazňuje syrovou krásu tohoto odlehlého koutu české krajiny.
