Historie vězeňského areálu v srdci Brna
Bývalá káznice na Cejlu představuje jednu z nejvýraznějších historických staveb brněnské lokality Zábrdovice. Původně tento rozsáhlý komplex budov nesloužil k trestání, ale k sociálním účelům a péči o opuštěné děti. Jako sirotčinec fungoval objekt až do roku 1786, ovšem už o dva roky dříve se začala psát jeho nová kapitola spojená s vězeňstvím. Právě v roce 1784 byla zahájena transformace prostor na káznici, která svému původně zamýšlenému účelu sloužila více než 170 let. Budovy jsou tak tichým svědkem mnoha dějinných zvratů, kterými město Brno v průběhu devatenáctého a první poloviny dvacátého století prošlo.
Konec jedné éry a přesun do Bohunic
Vězeňské brány se na Cejlu definitivně uzavřely v roce 1956. Hlavním impulsem pro ukončení dlouhého provozu byla výstavba zcela nového a modernějšího nápravného zařízení v brněnské čtvrti Bohunice, které bylo dokončeno v roce 1955. Od té doby se charakter využití celého areálu proměnil, avšak jeho syrová atmosféra a specifické architektonické uspořádání nadále připomínají dřívější funkci. V současnosti je tento turistický cíl v Jihomoravském kraji vyhledáván především zájemci o historii a těmi, kteří chtějí nahlédnout do míst, kde se po generace střetávaly pohnuté osobní osudy s tehdejší státní mocí.
