Duchovní centrum Karla IV.
Klášter Na Slovanech, známý jako Emauzy, představuje jeden z nejvýznamnějších církevních projektů krále Karla IV. Panovník jej založil v roce 1347 s cílem vytvořit v Praze středisko slovanské liturgie a vzdělanosti. V rámci tehdejší říše se jednalo o ojedinělý benediktinský klášter, kde se bohoslužby sloužily ve staroslověnštině. Právě tento specifický charakter místa sem přitahoval učence a studenty cyrilometodějského jazyka, mezi nimiž figuruje i jméno pozdějšího církevního reformátora Jana Husa. Areál v pražském Novém Městě tak plnil roli pomyslného mostu mezi východní a západní křesťanskou tradicí a dodnes zůstává připomínkou kulturního rozkvětu českých zemí v období vrcholného středověku.
Literární poklady a architektonické proměny
Význam Emauz dalece přesahoval hranice českého království díky produkci iluminovaných rukopisů. V klášterním skriptoriu vznikla řada umělecky hodnotných děl, z nichž nejproslulejší je takzvaný Remešský evangeliář, který v pozdějších staletích sloužil při korunovacích francouzských panovníků. Kromě bohaté historie je klášter zajímavý také svou vizuální podobou. Přestože byl objekt v průběhu staletí několikrát poškozen, nejvýraznější stopu zanechala moderní éra. Po vážném poškození areálu během bombardování Prahy v roce 1945 získal klášterní kostel svou současnou siluetu s ikonickými betonovými věžemi. Tato odvážná architektura se stala neodmyslitelnou dominantou břehu Vltavy na Praze 2.
