Historické centrum humpoleckých evangelíků
Humpolec na Vysočině ukrývá zajímavý architektonický areál, který vypovídá o náboženských dějinách tohoto regionu. Jádrem celého souboru je evangelický kostel postavený v empírovém slohu v roce 1820. Tato stavba nevznikla náhodou, ale byla přímým důsledkem uvolnění náboženských poměrů po vydání tolerančního patentu. Kostel je součástí širšího celku, který kromě samotného svatostánku tvoří také historická budova fary a přilehlá škola. Dohromady tyto stavby reprezentují život a fungování místní evangelické komunity v 19. století a dokumentují její tehdejší snahu o rozvoj vzdělání i duchovní správy.
Architektonická podoba a význam areálu
Z hlediska architektury vyniká celý komplex svou střídmostí a čistými liniemi, které jsou pro empírový styl typické. Zachování všech tří funkčních součástí, tedy kostela, fary i školy, na jednom místě činí z této lokality v rámci Pelhřimovska pozoruhodnou památku. Návštěvníci zde mohou pozorovat, jak se nově nabytá svoboda vyznání otiskla do podoby tehdejšího veřejného prostoru. Areál citlivě doplňuje zástavbu města a slouží jako tichá připomínka kulturního dědictví generací, které se podílely na náboženském i společenském oživení kraje v období po vydání tolerančního patentu.
