Od středověké tvrze k renesančnímu sídlu
Pardubický zámek se během 16. století proměnil v jedno z klíčových center tehdejšího společenského života. Mezi lety 1491 a 1560 se zde vystřídaly tři generace rodu Pernštejnů, kteří patřili k nejvlivnějším a nejbohatším šlechticům v zemi. Právě za jejich působení prošel objekt rozsáhlými přestavbami, které mu vtiskly jeho charakteristickou podobu. Expozice věnovaná této éře přibližuje návštěvníkům dobu, kdy byly Pardubice hlavním sídlem mocného rodu a zámek sloužil jako reprezentativní prostor pro přijímání významných hostů z řad vysoké aristokrace i tehdejších panovníků.
Spojení komfortu a obranné síly
Architektura zámku v sobě propojuje dva zdánlivě protikladné požadavky tehdejší doby. Na jedné straně stála potřeba vybudovat pohodlné a luxusní obydlí, které by odpovídalo vysokému postavení majitelů, na straně druhé bylo nutné zajistit maximální bezpečnost v případě konfliktu. Výsledkem se stala rezidence, která fungovala jako odolná pevnost chráněná mohutnými zemními valy, zatímco vnitřní prostory nabízely šlechtě vysoký standard bydlení. Prohlídka této části areálu umožňuje nahlédnout do historie Pardubicka a pochopit, jak se v průběhu sedmi desetiletí měnily nároky na reprezentaci i obranu šlechtických sídel.
