Příběh náhodného objevu poděbradského pokladu
V roce 1903 se historie středočeského města Poděbrady navždy změnila díky úsilí proutkaře Karla Bülowa z Bothkampu. Právě na jeho doporučení byl v hloubce necelých devadesáti sedmi metrů naražen silný pramen minerální vody. Síla podzemního tlaku tehdy překvapila všechny přítomné, když voda vytryskla s takovou intenzitou, že dosáhla až do úrovně prvního patra zámecké budovy. Tento dramatický okamžik stál u zrodu moderní lázeňské tradice v celém regionu Polabí a určil směřování města na další desetiletí.
Voda z hlubin země jako základ lázeňství
Tato přírodní minerální voda, dnes známá pod názvem Poděbradka, je čerpána z hlubinných vrstev českého křídového útvaru, které jí zajišťují specifické složení a čistotu. Její cesta na povrch začíná hluboko v podzemí, odkud vyvěrá jako studená kyselka s charakteristickou chutí. V rámci Poděbrad je minerálka k dispozici v několika veřejně přístupných pítkách a pramenech, které slouží jako přirozená zastávka pro návštěvníky procházející se v okolí zámku či po lázeňské kolonádě. Objev tohoto pramene přeměnil původně zemědělské a řemeslné městečko ve významné centrum zaměřené na relaxaci a péči o zdraví.
