Barokní odkaz z Braunovy dílny
Socha svaté Ludmily na Karlově mostě představuje cennou ukázku pozdně barokního sochařství v Praze. Toto umělecké dílo vzniklo v období po roce 1720 a jeho původ je připisován dílně některého z následovníků nebo učedníků proslulého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Přestože plastika není přímým dílem samotného mistra, nese v sobě charakteristické prvky jeho školy, jako je smysl pro dynamiku pohybu a detailní propracování draperie oděvů. Umístění sochy v rámci rozsáhlé galerie pod širým nebem dotváří historickou atmosféru této významné spojnice mezi pražskými břehy.
Symbolika první české světice
Sousoší zachycuje svatou Ludmilu v roli vychovatelky svého vnuka, budoucího knížete a patrona země, svatého Václava. Postava světice drží v rukou závoj, který je připomínkou její mučednické smrti, zatímco malému Václavovi ukazuje v otevřené knize. Toto pojetí zdůrazňuje Ludmilinu moudrost a její zásadní vliv na vzdělávání budoucího panovníka v raném středověku. Celková kompozice díla, včetně výrazu tváří obou postav, vtahuje kolemjdoucí do příběhu z nejstarších českých dějin. Socha tak neslouží pouze jako estetický prvek mostu, ale i jako připomínka duchovních kořenů českého státu.
