Historie národního pohřebiště
Vyšehradský hřbitov se nachází v těsné blízkosti baziliky svatého Petra a Pavla v Praze. Jeho kořeny sahají až do 13. století, konkrétně do roku 1260, kdy zde existovalo jen malé pohřebiště sloužící místním obyvatelům. Výraznou proměnou prošlo toto místo v 70. letech 19. století z podnětu probošta Václava Štulce. Ten se zásadním způsobem zasloužil o to, aby se původní hřbitov transformoval v národní pohřebiště určené pro význačné osobnosti české vědy, kultury a veřejného života. Areál je lemován umělecky zpracovanými novorenesančními arkádami, které doplňují celkovou pietní atmosféru místa.
Monumentální hrobka Slavín
Dominantou hřbitovního areálu je společná hrobka národních velikánů nazvaná Slavín. Tato monumentální stavba vznikla v letech 1889 až 1893 podle návrhu architekta Antonína Wiehla a stala se symbolem národní identity. Průčelí zdobí nápisy i sochařská díla, která vzdávají hold pohřbeným osobnostem. Na Vyšehradě odpočívají desítky významných postav českých dějin, včetně spisovatelů, hudebních skladatelů a vědců. Návštěvníci zde mohou najít hroby takových jmen, jako jsou Jan Neruda, Božena Němcová nebo Bedřich Smetana. Hřbitov představuje unikátní galerii funerálního sochařství a patří mezi nejvýznamnější kulturní památky v České republice.
