Historie strážního domku nad Botičem
Průhonický park, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO, ukrývá vedle vzácných dřevin také zajímavé drobné stavby. Jednou z nich je historický strážní domek známý jako Wachhaus. Jeho existence je doložena již v první polovině 19. století, konkrétně se objevuje na mapách stabilního katastru z roku 1841. V té době budova plnila praktickou funkci pro Spolek pobotičských mlynářů, který sdružoval majitele mlýnů podél toku Botiče. Wachhaus tehdy shlížel do údolí potoka v době, kdy zdejší krajina měla ještě ryze hospodářský charakter a postrádala nynější romantickou parkovou úpravu.
Proměna v součást krajinářského parku
Zásadní zlom v historii objektu nastal v roce 1904, kdy do vývoje lokality zasáhl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Tento vizionář a zakladatel Průhonického parku tehdy zakoupil sousední rybník Bořín a následně jej i s přilehlými pozemky a stavbami připojil k zámeckému areálu. Wachhaus se tak stal součástí promyšlené zahradní kompozice, která citlivě využívá reliéf údolí a vodní plochy. Tato drobná památka v okrese Praha-západ dnes slouží jako doklad postupného rozšiřování parku a připomíná éru, kdy se původní přírodní koryto Botiče začalo měnit v jedno z nejvýznamnějších dendrologických center ve střední Evropě.
