Historie a architektura Bílé věže
Bílá věž představuje klíčový prvek opevnění na severní straně Pražského hradu, tyčící se nad Jelením příkopem. Její výstavba započala po roce 1486 v rámci ambiciózního projektu modernizace hradních fortifikací. Za touto monumentální stavbou stojí věhlasný stavitel německého původu Benedikt Rejt, který do české architektury přinesl inovativní prvky pozdní gotiky. Věž byla navržena tak, aby efektivně doplňovala obrannou linii hradu a poskytovala strategickou výhodu při ochraně panovnického sídla. Její masivní zdivo a umístění v rámci severního hradebního pásu dokládají vyspělost dobového vojenského inženýrství.
Od obranné bašty k obávanému vězení
Ačkoliv byla věž původně zamýšlena k vojenským účelům, do historie se zapsala především jako státní vězení. Od 16. století zde byli internováni zejména příslušníci šlechtických rodů, vysocí úředníci a později i osoby zapletené do politických intrik. Mezi nedobrovolné obyvatele věže patřili lidé z okolí císařského dvora nebo alchymisté, jejichž osudy byly úzce spjaty s tehdejším děním v království. Vnitřní prostory věže dodnes vypovídají o podmínkách, které v žaláři panovaly. Tato památka, situovaná v sousedství Zlaté uličky, nabízí návštěvníkům vhled do středověké justice a připomíná méně známé kapitoly z dějin Pražského hradu.
