Historické opevnění na východě Hradu
Černá věž představuje jednu z nejvýraznějších dochovaných památek románského období v celém areálu Pražského hradu. Tato kamenná stavba, která vznikla již v průběhu 12. století, tvořila klíčovou součást tehdejšího opevnění a obranného systému sídla českých panovníků. Nachází se ve východním cípu hradního komplexu, v těsné blízkosti vyústění Starých zámeckých schodů, a je organicky včleněna do areálu Nejvyššího purkrabství. Ve své době sloužila jako důležitá brána umožňující kontrolovaný přístup do Hradu z východní strany a svou robustní architekturou demonstrovala sílu tehdejší fortifikace.
Od románské brány po vězení
Věž si i přes pozdější přestavby okolních budov zachovala svůj charakteristický vzhled s kvádříkovým zdivem, které je pro románský sloh typické. Své specifické pojmenování získala po velkém požáru Hradu v roce 1541, kdy její stěny zůstaly po dlouhou dobu černé od kouře a sazí. V horních patrech objektu se v minulosti nacházely prostory využívané jako vězení, což byla v dobách středověku u podobných obranných věží běžná praxe. Dnes tato stavba doplňuje panorama Prahy a nabízí návštěvníkům pohled do nejstarší architektonické historie české státnosti.
