Symbol barokní architektury na Pražském hradě
Matyášova brána představuje jeden z nejvýznamnějších architektonických prvků celého areálu Pražského hradu. Tato monumentální stavba plní funkci hlavního slavnostního vstupu a tvoří přirozený předěl mezi prvním a druhým hradním nádvořím. V dějinách českého stavitelství zaujímá naprosto výsadní postavení, neboť je pokládána za vůbec nejstarší dochovanou světskou stavbu barokního slohu v Praze i v celých Čechách. Její architektonické pojetí se inspirovalo antickými triumfálními oblouky, což bráně dodává reprezentativní a důstojný ráz, který návštěvníky uvítá hned při příchodu směrem od Hradčanského náměstí.
Historický vývoj a umělecké detaily
Vznik brány je spojen s rokem 1614, jak dokládá dochovaný latinský nápis v jejím štítu, který připomíná císaře Matyáše. Autorem návrhu byl s největší pravděpodobností italský architekt Giovanni Maria Filippi. Zajímavostí je, že brána původně stála jako zcela samostatný objekt v tehdejším hradním příkopu. Teprve v průběhu 18. století, během rozsáhlých tereziánských úprav, ji architekt Niccolò Pacassi včlenil do průčelí budov Nového královského paláce. Nad hlavním obloukem jsou dodnes patrné vytesané znaky zemí tehdejší monarchie a říšský orel, což dokresluje historickou roli objektu jako symbolu státní moci. U brány dnes pravidelně drží čestnou stráž vojáci Hradní stráže.
