Architektonická syntéza stylů
Maurský dům, známý také jako historická Maurská vodárna, představuje pozoruhodnou ukázku romantické architektury. Svou současnou podobu získal v padesátých letech 19. století pod vedením architekta Jiřího Wingelmüllera. Ten při návrhu vnější výzdoby uplatnil princip historismu, když citlivě zkombinoval orientální maurské prvky s prvky gotickými. Tato estetická souhra dodává fasádě specifický výraz, který koresponduje s dobovou oblibou exotických motivů v krajinářských úpravách tehdejších aristokratických areálů.
Praktický význam a lázeňské zázemí
Navzdory svému dekorativnímu vzhledu byla budova především funkčním technickým zařízením. Sloužila jako důležitý článek v systému zásobování okolního rozsáhlého parku vodou, což bylo nezbytné pro udržování vegetace a vodních ploch v krajině. Kromě technického zázemí však stavba plnila i relaxační funkci. Část prostor byla využívána jako lázně určené pro tehdejší zámecké panstvo. V objektu se tak v jeden celek propojila dobová inženýrská dovednost s nároky šlechty na soukromí a pohodlí během odpočinku.
