Symbol národního obrození v centru metropole
Pomník Josefa Jungmanna představuje jednu z klíčových dominant Prahy 1 a nachází se na prostranství, které dnes nese jméno tohoto významného jazykovědce a buditele. Slavnostní odhalení monumentu proběhlo 15. května 1878 a stalo se velkou společenskou událostí tehdejší doby. V souvislosti s touto oslavou došlo k výrazným změnám v pražském místopisu. Původní Františkánský plácek byl přejmenován na Jungmannovo náměstí a tehdejší Široká ulice získala název Jungmannova, který nese dodnes. Umístění sochy na rozhraní Starého a Nového Města symbolicky propojuje historické části Prahy a připomíná Jungmannův celoživotní přínos české kultuře.
Umělecké zpracování a historický kontext
Monumentální dílo zobrazuje Josefa Jungmanna v sedící poloze s knihou v ruce, což odkazuje na jeho vědeckou a literární činnost. Autorem bronzové postavy je sochař Ludvík Šimek, zatímco na návrhu zdobného žulového podstavce se podílel architekt Antonín Wiehl. Na soklu jsou umístěny nápisy a reliéfy, které dále doplňují celkový výraz památky. Pomník tvoří klidový protipól k okolnímu ruchu obchodních tříd a nachází se v těsné blízkosti barokního chrámu Panny Marie Sněžné. Jakožto významná kulturní památka připomíná kolemjdoucím éru českého národního obrození a úctu, kterou tehdejší společnost chovala ke svým učencům.
