Historie a architektura libeňské dominanty
Vodárenská věž Mazanka představuje výraznou technickou památku tyčící se na rozhraní pražských čtvrtí Libeň a Ďáblice. Tuto 42 metrů vysokou stavbu na kruhovém půdorysu navrhl a v roce 1904 vystavěl architekt František Schlaffer. Věž byla klíčovým prvkem místní infrastruktury, neboť její nádrž o objemu 178 metrů krychlových zásobovala Libeň pitnou vodou po více než šest desetiletí. Svým architektonickým zpracováním a výškou tvoří nezaměnitelný orientační bod v krajině severní části Prahy, který dokumentuje rozvoj městské správy a technického zázemí na počátku 20. století.
Proměna technického objektu v obytný prostor
S postupnou modernizací vodovodního řadu přestal objekt v roce 1988 sloužit svému původnímu účelu. Na rozdíl od mnoha jiných industriálních staveb se však dočkal citlivé rekonstrukce, která mu vdechla nový život. Vnitřní prostory byly adaptovány pro potřeby bydlení, čímž vznikl netradiční rezidenční objekt zachovávající si svůj vnější historický ráz. Přestože je dnes věž využívána pro soukromé účely, zůstává cenným dokladem industriální architektury a její existence ukazuje, jak lze propojit historické dědictví s moderními požadavky na využití staveb ve městě. Stavba je díky svému umístění a vzhledu stále vděčným cílem pro milovníky technických památek a historické architektury.
