Historie skrytá v hradbách
Zlatá ulička představuje jeden z nejvýraznějších prvků areálu Pražského hradu. Tato řada drobných domků vznikala od konce 16. století v prostoru mezi románským a pozdně gotickým opevněním. Původně byla tato obydlí určena pro hradní střelce a jejich rodiny, což vysvětluje jejich neobvykle malé rozměry a vestavění přímo do oblouků hradební zdi. Navzdory lidovým pověstem o alchymistech z doby panování Rudolfa II. zde tito učenci ve skutečnosti nikdy nepůsobili. Svůj současný název ulička získala pravděpodobně díky zlatnickému řemeslu, kterému se někteří zdejší obyvatelé věnovali v pozdějších letech, čímž se odlišili od původních hradních manů.
Útočiště umělců a literátů
Pitoreskní ráz uličky po staletí přitahoval pozornost výtvarníků i literátů. Mezi nejznámější postavy spojené s tímto místem patří spisovatel Franz Kafka, který v letech 1916 až 1917 tvořil v domku s číslem 22. Hledal zde potřebný klid pro svou literární práci v době, kdy jeho rodný dům v centru Prahy neposkytoval dostatečné soukromí. Kromě něj zde v průběhu let pobýval například i básník Jaroslav Seifert. Dnes ulička slouží jako doklad historického způsobu života v hradním areálu a její expozice nabízejí nahlédnutí do interiérů, které ilustrují každodennost různých společenských vrstev od renesance až po polovinu 20. století.
